|
|
Hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus) v potravě kormorána velkého (Phalacrocorax carbo): role sezóny a teploty
Starý, Vojtěch ; Čech, Martin (vedoucí práce) ; Adámek, Zdeněk (oponent)
Hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus) je invazivní druh přítomný v řece Labi od roku 2015. Tato studie měla za úkol zjistit, jak se na jeho přítomnost adaptovali rybožraví predátoři, a to na příkladu kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Výzkum byl prováděn na základě analýzy potravních vývržků kormoránů, sbíraných na lokalitě nedaleko Velkého Března (50ř40ʹ34.2ʹʹ N, 14ř07ʹ28.5ʹʹ E) pod hřadovacími stromy, v období od 1. 10. 2020 do 15. 4. 2021, během celkem 7 návštěv. Z diagnostických kostí bylo celkem určeno 1775 kusů ryb, 15 druhů, patřících do 5 čeledí. Z tohoto počtu bylo 1115 hlaváčů, tedy celkově 62,8 % potravy kormoránů tvořily tyto ryby. Avšak váhový podíl z celkové zrekonstruované hmotnosti všech nalovených ryb (113,6 kg) zaujímali jen velice malý - 6,6 %. Průměrný denní příjem potravy kormoránů (DFI ± S.D.) byl stanoven na 423,7 ± 113,6 g. Bylo zjištěno, že kormoráni lovící pouze hlaváče v drtivé většině nepřijímají potřebnou váhu kořisti, aby pokryli své energetické výdaje. Dále byla testována závislost velikosti lovené kořisti na průměrné denní teplotě. Lineární regrese v tomto případě neprokázala žádnou signifikantní závislost. Taktéž se neprokázala hypotéza, že při nižších teplotách se bude v potravě kormoránů nalézat méně hlaváčů vzhledem k jejich malé velikosti. Klíčová...
|
|
|
Využití hmyzí moučky z potemníka moučného (Tenebrio molitor) v krmivech pro okouna říčního (Perca fluviatilis L.).
VOLSKÝ, Jan
Teoretická část práce se zabývala biologickou charakteristikou, významem a chovem okouna říčního. Následně byla pozornost věnována biologii, významu a chovu druhů hmyzu, které EU schválila pro využití v krmivech zvířat urřených pro humánní konzum. Dále bylo popsáno využití hmyzu v krmivech ryb. Praktická část diplomové práce se již zabývala samotným experimentem, který byl rozdělen na dvě na sebe navazující části. Cílem odchovné části experimentu bylo zhodnotit vliv odstupňovaného množství moučky z potemníka moučného (Tenebrio molitor) v krmivu na růstové parametry a biochemické ukazatele okouna říčního (Perca fluviatilis). Cílem plaveckého experimentu bylo posoudit účinek experimentálních diet na fyziologii ryb. Předmětem diplomové práce bylo rovněž porovnat vliv diet na dopady životního prostředí spojené s chovem okouna v kontrolovaných podmínkách prostředí. Za tímto účelem byly sestaveny 4 experimentální diety, které se od sebe odlišovaly substitucí rybí moučky moučkou z potemníka. V kontrolní skupině tvořila 100 % živočišných bílkovin rybí moučka. V dalších dietách byla rybí moučka nahrazena z 25 % (TM25), 50 % (TM50) a 75 % (TM75) hmyzí moučkou. Každá skupina byla testována ve 4 opakováních. Odchovná část trvala celkem 119 dní. Každé 3 týdny byla prováděna biometrie ryb. Po odchovu následovalo hodnocení plaveckých výkonů ryb.
|
|
|
Hmyzí moučka jako zdroj krmiv ve výživě okounovitých ryb, okouna říčního (Perca fluviatilis) a candáta obecného (Sander lucioperca)
TRAN QUANG, Hung
Tato disertační práce použila: 1) metaanalýzu a systematický přístup k přezkoumání vlivu hmyzích mouček v krmivech pro akvakulturní druhy okounovitých ryb s ohledem na produkční výkonnost a důsledky pro životní prostředí a 2) in vivo krmné experimenty zahrnující hmyzí moučky z bráněnky (Hermetia illucens) a larev potemníka moučného (Tenebrio molitor) v krmivech pro akvakulturně významné okounovité ryby, okouna říčního (Perca fluviatilis) a candáta obecného (Sander lucioperca), se zřetelem na široké spektrum parametrů. Kapitoly 2 a 3 poskytují komplexní přehled růstové výkonnosti a dopadů na životní prostředí u různých druhů akvakulturně chovaných ryb krmených dietami s obsahem hmyzích mouček. Z přehledu je patrné, že odtučněná moučka z larev T. molitor a plnotučná moučka z bource morušového (Bombyx mori) jsou nejslibnějšími hmyzími surovinami pro podporu specifické rychlosti růstu vodních živočichů. Kapitola 2 navrhla seznam známých, avšak pro potřeby krmiv zatím nedostatečně využívaných druhů hmyzu, které by mohly pomoci udržet růst ryb, a to odtučněné moučky H. illucens, plnotučné moučky bzučivek (Chrysomya megacephala), cvrčka dvojskvrnného (Gryllus bimaculatus), kobylek (Oxya fuscovittata, Zonocerus variegatus) a martináče (Cirina butyrospermi). Kapitola 3 odhalila, že podávání krmiv obsahující hmyzí moučku ve srovnání s dietou bez obsahu hmyzu různým druhům ryb snížilo poptávku po krmných rybách pocházejících z odlovu v mořích, jak dokládá ekonomický poměr ryb z odlovu v mořích (eFIFO) a zatížení prostředí fosforem. Nicméně zkrmování krmiv s obsahem hmyzích mouček mělo negativní dopady na množství dusíku produkovaného akvakulturou a na některé kategorie dopadů na životní prostředí, včetně potenciálu globálního oteplování, spotřeby energie, potřebu půdy, spotřebu vody, acidifikaci a eutrofizaci. Jak je naznačeno v kapitole 3, zahrnutí mouchy domácí (Musca domestica) na úkor rybí moučky a některých rostlinných složek do krmiv vodních živočichů značně snížilo potřebu půdy. Studie naznačuje, že je důležité vhodně kombinovat suroviny krmiva pro druhy ryb v akvakultuře, aby se naplnila vznikající potřeba pro akvakulturní krmiva, splnily se požadavky chovaných ryb na živiny a udržely se přínosy těchto krmiv pro životní prostředí. Naše práce prokázala, že krmiva s obsahem H. illucens a T. molitor byla dobře přijímána okounovitými rybami - okounem říčním a candátem obecným i s ohledem na růstovou výkonnost. Kapitoly 4, 6 a 8 odhalily, že okoun říční toleroval moučku z H. illucens v krmivech více než moučku z T. molitor, protože u prvního druhu byla optimální úroveň 40 % ve srovnání s 6,8 % u druhého druhu. Nicméně H. illucens v krmivu akceptoval candát obecný při zastoupení na úrovni 18 %. Kapitola 6 prokázala účinky spojené s modulací antioxidačních enzymů a střevního mikrobiomu za použití vysoce odtučněné moučky z H. illucens v krmivech pro candáta obecného. Kromě toho kapitola 7 potvrdila, že obsah T. molitor v krmivu nezměnil kapacitu plavání a metabolismus okouna říčního, což naznačuje zajištění dobrých životních podmínek ryb při použití takových krmiv. Zavedení moučky T. molitor do krmiv okounů říčních čelí výzvám týkajícím se fyziologických reakcí a environmentálních důsledků, přičemž zvýšené úrovně zastoupení způsobují rybám stres a negativně ovlivňují environmentální ukazatele. Naše studie (kapitola 5) odhalila, že "mixing" modely stabilních izotopů lze použít k predikci zdrojů potravy a odhadu proporcionálního příspěvku složek krmiva k výstavbě tkání okouna říčního. Tyto metody jsou také užitečné při poskytování náhledu na komplementaritu mezi složkami krmiv.
|
|
|
Růst, genetické a morfologické charakteristiky různých populací okouna říčního (Perca fluviatilis) v intenzivní akvakultuře
GEBAUER, Tatyana
Zootechnické a behaviorální vlastnosti se můžou významně lišit mezi divokými alopatrickými populacemi okouna říčního. Výběr populací, které vykazují rychlejší růst, nižší kanibalismus a růstovou heterogenitu a specifické behaviorální vlastnosti vhodné pro podmínky akvakultury (nízká míra agresivity, homogenní struktura hejna), je tedy klíčovou podmínkou pro založení chovných hejn a následné šlechtitelské programy. Znalosti o zootechnických a behaviorálních vlastnostech v závislosti na různém geografickém původu a genetické diferenciaci tedy můžou v konečném důsledku pomoci překonat současné problémy a limitace chovu okouna říčního. Interpopulační rozdíly v zootechnických a behaviorálních vlastnostech můžou být způsobeny genetickou diferenciací, fenotypovou plasticitou nebo jejich kombinací. Není však jasné, zda jsou tyto rozdíly mezi populacemi vyvolané geneticky, nebo environmentálními vlivy. Zkoumali jsme proto zootechnické vlastnosti alopatrických populací u larev (po dvou populacích z Finska, Polska a ze Slovenska a jedna z ČR; kapitola II) a juvenilů okouna říčního (po jedné populaci z Polska, ČR a Slovenska; kapitola III) ve stejných standardizovaných podmínkách snižujících efekt environmentálních vlivů. Dále jsme provedli genetické analýzy založené na čtyřech mitochondriálních markerech: cytochromu b, D-loop kontrolní oblasti, 16S rRNA a cytochromoxidáze I (kapitoly II, III). V kapitole IV jsme pozorovali behaviorální rysy larev a juvenilů u třech populací okouna říčního (dvě z Finska a jedna z Francie). Výsledky této práce potvrdily signifikantní rozdíly v zootechnických a behaviorálních vlastnostech mezi testovanými alopatrickými populacemi okouna říčního. Rozdíly v zootechnických parametrech byly pozorovány především u geneticky více diferenciovaných populací (obě z Finska v kapitole II a z Polska v kapitole III). To naznačuje, že pozorované rozdíly v zootechnických vlastnostech mají genetický základ a tudíž jsou potenciálně dědičné. Rychlejší růst severních populací by mohl být částečně připsán behaviorálním interakcím, protože pozorování v kapitole IV prokázalo, že obě populace z Finska projevují méně agresivních interakcí a více homogenní strukturu hejna ve srovnání s populací z Francie. Larvy i juvenilové okouna říčního z geneticky méně nebo nediferencovaných populací (tj. z Polska, Slovenska a ČR v kapitole II a ze Slovenska a ČR v kapitole III) však také vykazovaly rozdíly v některých zootechnických vlastnostech. Tyto variace by mohly být důsledkem odlišného příjmu potravy, zdravotního stavu, environmentálních podmínek před sběrem jiker, transgeneračního účinku a použití konzervativních mitochondriálních markerů, tzn., že genetickou diferenciaci u méně odlišných populací lze dále analyzovat pomocí citlovějších technik (např. mikrosatelity). K posouzení významu těchto faktorů na zootechnické vlastnosti okouna říčního jsou zapotřebí další studie.
|
|
|
Výtěr domestikovaných okounů říčních trvale chovaných v kontrolovaných podmínkách chovu ryb
TRNKA, Petr
Okoun říční (Perca fluviatilis Linnaeus, 1758) je považován za velmi perspektivní druh pro chov v intenzivní akvakultuře, kde byl úspěšně aklimatizován. Spotřeba okouna říčního se v současnosti zvětšuje. Největší nárůst spotřeby je především v zemích alpínského regionu a ve skandinávských zemích. Cílem pokusu bylo sledovat a popsat výtěr aklimatizovaných okounů říčních v kontrolovaných podmínkách chovu. Při jednotlivých výtěrech stanovit plodnost a následně oplozenost jiker. Dalším cílem bylo provést inkubaci oplozených jiker s cílem zjistit líhnivost. Po vylíhnutí byla stanovena celková délka těla embryí a jejich kvalita pomocí osmotických šoků. Aklimatizovaná forma okouna říčního se v kontrolovaných podmínkách chovu bez problémů vytírá. V určitých výtěrových charakteristikách jsou dosažené parametry horší než u divoké formy okouna říčního, ale tento problém by se měl s přibývajícími poznatky o výtěru okouna říčního vyřešit. Největší problém při výtěru aklimatizované formy je líhnivost jiker, která je velmi nízká.
|
host ::
RSS.